INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minikvas 2009. Druhý deň, ľahko poobede, je pod mrakom, na pódiu sa striedajú kapely z kategórie lokálnych. Jedna z nich ma donútila dopozerať si ich vystúpenie až do konca, čo sa často nestáva ani pri väčších hviezdach. Pracovitosť a koncertná aktivita sa v prípade banskobystrických BRAINSCAN zhmotnili v kotúčiku „Breaking Down Your Mind“.
BRAINSCAN sa hrajú so širokou paletou hudobných vplyvov. Natriggrované kopáky a breakdowny typické pre moderný metalcore, hardocorový ťah na bránku, funkové elementy a melodika z 90-tych rokov a nechýba ani úcta k metalovým dinosaurom z rokov 80-tych. PANTERA sa stretáva s DESPISED ICON, SUICIDAL TENDENCIES s BORN OF OSIRIS, vplyvy METALLICY sa miesia s hudbou mladíkov EMMURE.
Úvodná „Swallow Your Pride“ odsýpa vo vysokých otáčkach a ukazuje, v čom sú BRAINSCAN najsilnejší: nápadité riffy, „našliapaná“ rytmika a nad tým všetkým sa vznášajú pestré spevy až troch vokalistov. Najzábavnejší sú v úderných číslach s melodickými refrénmi, ktoré sú väčšinou postavené na vokálnom kontraste kráska-zviera. Občas sa objaví syndróm Sen Doga z CYPRESS HILL: Handrush niečo zaspieva a Noga to po ňom zopakuje v deathmetalovom murmure.
Problém BRAINSCAN tkvie v tom, že napriek tomu, že majú svoj rozoznateľný zvuk, nevedia úplne presne, kam by skôr skočili. Titulná skladba by bola tou najlepšou na albume, nebyť až prihlúpleho fuckovania v úvode a dlhočizného, dej nikam neposúvajúceho breakdownu. Tie vo viacerých prípadoch znižujú dynamiku albumu a pôsobia len ako trendová vsuvka. Na druhú stranu, ak je tento element zakomponovaný účelovo (napríklad ako outro ku „Re-Generation“), stáva sa z neho silný spojenec.
Skvelý trojblok skladieb „My Own Sickness“, „Scan My Brain“ a „Re-Generation“ síce vystriedajú na pomery kapely slabšie kusy v závere albumu (inštrumentálnej bodke „Lost Souls“ nechýbajú zaujímavé pasáže, 6 minút je však naozaj veľa), ale album ako celok baví aj po pár mesiacoch.
Skupine pravdepodobne behom nahrávania chýbal silnejší producent, ktorý by ju usmernil z pár slepých uličiek, do ktorých sa možno nie vlastnou vinou dostala. Okresať minutáž o niekoľko breakdownov a opakujúcich sa riffovačiek a mali by sme tu debut roka.
Zábavný album s pár muchami a obrovským potenciálom do budúcnosti.
7,5 / 10
Martin „Handrush“ Androvič
- spev
Tomáš „Noga“ Smida
- spev
Brian Baják
- gitara, spev
Filip Glocko
- gitara, vokály
Peter „Pepe“ Rusnák
- basa, vokály
Marek Pecník
- bicie
1. Swallow Your Pride
2. Final Day
3. Breaking Down Your Mind
4. My Own Sickness
5. Scan My Brain
6. Re – Generation (Disposible Youth)
7. Last Conversation
8. Feed the Machine
9. Scream!
10. Lost Souls
Breaking Down Your Mind (2011)
Scan My Brain (EP) (2009)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Gothoom productions
Stopáž: 46:13
Produkce: BRAINSCAN, Jozef „Caco“ Matejka a Andy Classen
Studio: RcR Studio, Kobka
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.